VANÍČEK & PARTNEŘI
advokátní kancelář
Drobečková navigace

Úvod > Chráníme vaše práva

Chráníme vaše práva

 Na této stránce uveřejňujeme odkazy na významná a zásadní rozhodnutí Ústavního soudu, Nejvyššího správního soudu a Nejvyššího soudu, která jsou veřejně dostupná a k jejichž vytvoření jsme přispěli.

 Jedná se o rozhodnutí, která významným a mnohdy i zásadním způsobem přispívají k ochraně vašich práv.

 Pro lepší pochopení významu každého takového rozhodnutí jsme odkaz na ně opatřili právním závěrem vlastním nebo právní větou, uveřejněnou na stránkách příslušného soudu, a stručně shrnuli obsah každého takového rozhodnutí.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 9 Afs 13/2008-90

Dne 21.11.2009 rozšířený senát Nejvyššího správního soudu vydal rozsudek, kterým změnil svoji dosavadní judikaturu, podle níž se v případě zajišťovacího příkazu vydaného dle § 71 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (ZSDP), jednalo o rozhodnutí předběžné povahy, které nepodléhalo soudnímu přezkumu. Tedy, ve věci zajišťovacího příkazu nebylo možné podat žalobu ve správním soudnictví.

V daném případě šlo o situaci, kdy celní úřad vydal zajišťovací příkaz na částku cca 66,5 mil. Kč. V rámci odvolacího řízení došlo ke snížení zajištění, a to na částku necelých 35 mil. Kč.

Podle tohoto rozsudku je žaloba proti zajišťovacímu příkazu přípustná. Daňový subjekt tak může proti rozhodnutí o odvolání proti zajišťovacímu příkazu brojit žalobou ke správnímu soudu. To samozřejmě platí i pro současnou úpravu zajišťovacího příkazu, která je obsažena v § 167 a násl. d.ř. (zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád).

Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 9 Afs 18/2011-181

Dne 14.9.2011 Nejvyšší správní soud vydal rozsudek, kterým opětovně připomenul svoji judikaturu, která připouští výjimku ze zásady, že správní soud rozhoduje o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu na základě skutkového a právního stavu, který zde byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). To znamená, že soud k tzv. skutkovým a právním novotám po vydání rozhodnutí nepřihlíží.

V posuzované věci celní úřad vydal zajišťovací příkaz, který se stal exekučním titulem. Na základě tohoto exekučního titulu celní úřad vydal zajišťovací exekuční příkazy na majetek daňového subjektu. Jelikož v soudním řízení došlo ke zrušení zajišťovacího příkazu, musel v jiném soudním řízení správní soud k této skutečnosti přihlédnout (k zániku exekučního titulu) a rozhodnutí odvolacího orgánu, jakož i zajišťovací exekuční příkazy pro nezákonnost zrušil.

Z uvedeného rozsudku tedy vyplývá, že při podstatné změně okolností, které nastaly po vydání rozhodnutí správního orgánu, není správní soud vázán zákazem uplatňování tzv. novot v soudním řízení a k takovéto podstatné změně okolností je povinen přihlédnout.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 9 Afs 57/2011-183

Dne 28.6.2012 Nejvyšší správní soud vydal rozsudek, v němž konstatoval, že za určitých okolností mohou výzvy, jimiž se upravuje vedení řízení (např. podle § 28 odst. 1 ZSDP; dnes např. podle § 74 d.ř.), zasahovat do práv a povinností jejich adresátů. V případě takové výzvy lze proti ní brojit žalobou ve správním soudnictví a soud je povinen tuto výzvu přezkoumat jako rozhodnutí správního orgánu.

V dané věci šlo o to, že celní úřad vydal celkem několik výzev, jimiž nutil účastníka, aby odstranil vady podání tím, že zboží přeřadí z kategorie doutníků do kategorie tabák ke kouření, což by mělo vliv na jinou sazbu daně. Účastník řízení této výzvě nevyhověl a po neúspěšném odvolání podal žaloby. Těmto žalobám nakonec správní soud vyhověl a rozhodnutí odvolacího orgánu, jakož i výzvy celního úřadu pro nezákonnost zrušil.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 6 Ads 87/2013-131

Dne 23. 4. 2014 Nejvyšší správní soud vydal rozsudek, v němž vymezil definici prodejního úseku ve smyslu zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích. Podle kasačního soudu se za samostatnou část prodejny považuje takový prodejní úsek, který je zřetelně oddělen fyzicky, technologicky a zpravidla i personálně tak, aby bylo minimalizováno riziko mikrobiologické kontaminace živočišných produktů potravinami vyjmenovanými v § 16 odst. 1 písm. b) bod 2. zákona č. 110/1997. Takový prodejní úsek se ve svém důsledku blíží samostatné prodejně. Chladicí pulty či jejich části vyčleněné přepážkami, případně prostory s odlišným specifickým režimem úschovy potravin (např. s jinou teplotou úschovy), prodejními úseky nejsou.

Tímto rozsudkem tak vyvrcholil několikaletý spor mezi potravinářskou firmou a Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí (SZPI). Potravinářská firma tvrdila, že její prodejny nenaplňují definici prodejního úseku, a proto ke kontrole prodeje potravin živočišného původu není dána pravomoc SZPI, nýbrž orgánů Státní veterinární správy. SZPI naopak tvrdila, že prodejna je rozdělena na jednotlivé prodejní úseky, z čehož dovozovala svoji věcnou příslušnost ke kontrole prodeje potravin živočišného původu.

Na základě tohoto rozsudku a ve shodě s ním správní soudy konstatovaly nezákonnost rozhodnutí a nezákonnost kontrol SZPI, což posléze potvrdil Nejvyšší správní soud v rozsudcích, jimiž zamítl kasační stížnosti SZPI.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 157/2013-65

Dne 13. 3. 2014 Nejvyšší správní soud vydal rozsudek, podle něhož uživatelem pozemní komunikace ve smyslu zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, je osoba, která užívá komunikaci obecným, zvláštním či zakázaným způsobem. Pěstování kukuřice na pozemku vedle pozemní komunikace není užíváním pozemní komunikace. Pěstitel není uživatelem pozemní komunikace ve smyslu § 41 odst. 2 a § 42 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, nelze tudíž vůči němu podle těchto ustanovení uplatňovat státní dozor ani mu uložit pořádkovou pokutu.

Ve sporném případě šlo o situaci, kdy zemědělská firma pěstovala na pozemku sousedícím s pozemní komunikací kukuřici, která měla bránit ve výhledu řidičům při výjezdu z vedlejší silnice na hlavní. Ve správním řízení zemědělská firma tvrdila nejen to, že vzrostlá plodina výhledu nebrání, ale také tvrdila, že není osobou, která by pozemní komunikaci užívala, tudíž s ní nemůže být vedeno správní řízení a uložena pokuta.

Proto kasační soud zrušil jak rozsudek správního soudu, tak i rozhodnutí odvolacího orgánu (krajského úřadu).

Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 Afs 40/2015-39

Dne 28. 4. 2015 Nejvyšší správní soud vydal rozsudek, kterým opětovně potvrdil, že proti výzvě k odstranění pochybností, vydané správcem daně dle § 89 odst. 1 d.ř., lze podat žalobu na ochranu před nezákonným zásahem. Před podáním žaloby ovšem musí daňový subjekt podat stížnost proti postupu správce daně dle § 261 odst. 1 d.ř. a poté podat žádost o přešetření způsobu vyřízení stížnosti dle § 261 odst. 6 d.ř. k nadřízenému správci daně. Subjektivní lhůta 2 měsíců pro podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem se pak počítá od okamžiku doručení vyrozumění nadřízeným správcem daně o přešetření způsobu vyřízení stížnosti.

V daném případě šlo o to, že daňový subjekt napadl výzvu k odstranění pochybností stížností proti postupu správce daně a po jejím vyřízení podal k nadřízenému správci daně žádost o přešetření způsobu vyřízení stížnosti. Poté, co daňový subjekt obdržel vyrozumění od nadřízeného správce daně, podal žalobu na nezákonný zásah k správnímu soudu. Ten žalobu zamítl s odůvodněním, že lhůta pro podání žaloby se počítá od okamžiku doručení výzvy k odstranění pochybností. Kasační soud tento právní závěr správního soudu shledal jako nesprávný a proto rozsudek správního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích č.j. 52 Af 29/2014-87

Dne 2. 11. 2015 krajský soud vydal rozsudek, v němž s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 Afs 12/2005-59 ze dne 1. 2. 2006 konstatoval, že není-li daň stanovena pravomocně, nelze daňovému subjektu předepsat příslušenství. Dokud není daň stanovena pravomocně, není daňový subjekt v prodlení s jejím placením. Přestože se rozsudek kasačního soudu týkal penále, podle názoru krajského soudu platí tato zásada i pro úrok z prodlení s úhradou daňového nedoplatku.

V posuzovaném případě šlo o to, že v období poté, co Nejvyšší správní soud zrušil pravomocné doměření daně a věc se vrátila do fáze odvolacího řízení, správce daně vydal platební výměr na úrok z prodlení. Daňový subjekt v odvolání proti úroku z prodlení tvrdil, že v případě, kdy není daň stanovena pravomocně, nemůže mu být předepsán úrok z prodlení. Odvolací finanční ředitelství odvolání zamítlo s tvrzením, že daň je stanovena, byť ne pravomocně. Daňový subjekt rovněž podal ke Generálnímu finančnímu ředitelství podnět k zahájení přezkumného řízení. GFŘ tento podnět shledalo nedůvodným s obdobnou argumentací. Mezitím daňový subjekt podal ke krajskému soudu žalobu, který jí vyhověl a rozhodnutí OFŘ pro nezákonnost zrušil. OFŘ proti rozsudku krajského soudu nepodalo kasační stížnost a v novém odvolacím řízení platební výměr na úrok z prodlení zrušilo.

Dokud tedy není daň pravomocně stanovena (tj. není o ní rozhodnuto odvolacím orgánem v rámci odvolacího řízení, případně není podáno odvolání), správce daně nemůže vydat platební výměr na úrok z prodlení (dříve penále).

Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 8 A 139/2015-61

Dne 19. 1. 2016 městský soud vydal rozsudek, ve kterém s ohledem na dosavadní judikaturu Nejvyššího správního soudu a názory odborné literatury připomenul, že výzva k odstranění pochybností musí obsahovat konkrétní údaj nebo tvrzení správce daně o konkrétních pochybnostech ohledně nějakého účetního případu, který se nachází v účetnictví daňového subjektu. Pokud výzva k odstranění pochybností takový údaj nebo tvrzení neobsahuje, je nezákonná.

V posuzovaném případě správce daně vydal výzvu k odstranění pochybností, v níž uvedl, že mu po přezkoumání přiznání k dani z přidané hodnoty vznikly pochybnosti o správnosti, pravdivosti, průkaznosti a úplnosti údajů o přijatých a uskutečněných zdanitelných plněních vykázaných v oddílu C. přiznání, neboť výše deklarovaných hodnot vstupů a výstupů dosahují významných hodnot s nevýznamnou daňovou povinností. Správce daně v této souvislosti uvedl, že má pochybnosti o tom, zda vykázaná plnění byla fakticky uskutečněna a zda se nejedná o plnění fiktivní.

K takovéto výzvě se městský soud zaujal stanovisko, že ve výzvě je v podstatě vyjádřen jenom jakýsi obecný názor, že výše deklarovaných hodnot vstupu a výstupu dosahují významných hodnot s nevýznamnou daňovou povinností, aniž by byla tato významnost, resp. nevýznamnost jakkoliv kvantifikována nebo aniž by byla vztažena k nějaké konkrétní činnosti daňového subjektu. Není tedy zřejmé, o jaké pochybnosti se má vlastně jednat. Po daňovém subjektu se nechtělo odstranění nějakých pochybností o správnosti, pravdivosti, průkaznosti, úplnosti údajů nějaké konkrétní věci, ale byl vyzván k tomu, aby předložil evidenci podle § 100 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, a důkazní prostředky prokazující skutečnosti uvedené v přiznání včetně daňových dokladů, vztahujících se k přijatým uskutečněným zdanitelným plněním uvedeného období. Daňový subjekt v podstatě měl předložit co do rozsahu univerzálně a neomezeně všechny doklady, které se týkaly jeho obchodní nebo podnikatelské činnosti za předmětné období, aniž by bylo zřejmé, zda údaje jím uvedené v daňovém přiznání považuje správce daně za nesprávné, nepravdivé, neprůkazné nebo neúplné.

Dále městský soud došel k závěru, že správce daně měl fakticky obecné, univerzální  v podstatě neomezené pochybnosti o tom, zda daňový subjekt skutečně vykazuje v předmětném daňovém přiznání všechno, co souvisí s jeho podnikatelskou činností, co vyplývá z jeho podnikatelské činnosti. V takovém případě měl správce daně zahájit daňovou kontrolu. Jestliže byl institut výzvy k odstranění pochybností užit za jiných okolností, než k jakým podle zákona užíván být má, byl použit v rozporu se zákonem.

Městský soud tak rozsudkem shledal nezákonnost postupu k odstranění pochybností. Správce daně proti rozsudku kasační stížnost nepodal.

Ve výzvě k odstranění pochybností musí správce daně uvést konkrétní pochybnosti, které umožní daňovému subjektu na takovou výzvu reagovat předložením adekvátních důkaz. Postup k odstranění pochybností má být rychlý a hospodárný.